Je smutné, když vám do plánu vnikne něco, co prostě nečekáte. Bohužel moje víkendová koncentrace byla zředěna krátkou nemocí. Schopnost psát cokoliv byla tudíš eliminována bolestí hlavy.
No nic. Každopádně se „očekávaný“ desátý díl dostavý v průběhu týdne a doufám, že se na něj bude někdo těšit :)
Kde jen s tímhle začít. Na Rage jsem se těšil podobně jako kdysi na Skyrim. A ano, záměrně zmiňuji hry od Bethesdy, jelikoš obě zmíněné měli problémy s ukládáním. Obě mají také v jisté míře Open-World rozhlehlost, což zrovna problémům nezúžuje prostor. Nicméně jsem se dostal téměř do konce, kdy jsem nad ukládáním nestáčel svěšovat hlavu. Raději jsem rozbíjel lebky, nakupoval náboje a účastnil se smrtelných závodů.
Jedna z předností Rage je v grafice, hratelnosti samozřejmě příběhu a…. když o tom přemýšlím, co víc chtít. Rage je opravdu jedna z nejlepších her, kterou si dnes můžete pořídit. Bohužel, tématika příběhu není pro mě ideální. Přece jen, jedním okem sledující Dead Space hráč Rage to bude mít vždy trochu složité. Já jsem se bavil, jen … ne tolik.
V předchozím blogu jsem uvedl trochu překvapující další hru. Myslím, že většina uhodla, přesto pár slov jí věnuji.
Ano, skutečně Mr.Wayne a jeho dobrodrůžo v Arkhamském doupěti zla. Však, pokud jste hráli, musíte vědět, proč. Jako bývalí hráč Arkham Asylum jsem věděl, že mě čeká v podstatě tatáž skvělá akce, jen otevřejnější. Opět se setkám s Jokerem, Two-Face a jinými pány. Zavadíme i o Catwomen. Navíc jsem nedávno měl možnost shlédnout titulkovaný díl Batman Rises v kině, což mě v podstatě donutilo hru vyzkoušet.
Natěšenost stoupá s každým bitem.
Večer to začalo. Všichni kolabují. Celý koplex je jedna karanténa kašlajících a unavených lidí. Z nevysvětlitelných důvodů jsem asi jediný, kdo nepociťuje příznaky. Rozhodl jsem se proto pro průzkum komlexu a hlavně toxinu. Pokud je moje hypotéza správná, a maska skutečně dokáže filtrovat toxin, možná by šlo sestrojit větší zařízení jako filtr.
Bacman pořád omílá, že jsme měli vyrazit pryč dokud byl čas. Myslím, že by to stejně nikdo nepřežil. Tam venku není nic, co by nás uživilo. Kde bysme přežili.
Tak jsem zpět. Je to pár hodin, co se mi podařilo zkompletovat provizorní filtr vzduchu. Myslím, že je tu už líp. Chce to čas, pořád nevím, co nás čeká tam venku. Bacman se mnou před minutou mluvil. Dal mi update pro sekundátor jako díky, ikdyž to vyznělo spíš jako motivace. Musím přiznat, že už jsem si na něj navykl. Při práci mi dost pomáhal, hlavně v 3D mapování. Konec konců, je to inženýrský náčiní.
Pořád jsem nervózní. Při stavbě filtru jsem nahrál pár zvláštních zvuků na sekundátor. Myslím, že se venku něco děje. Program zatím rozeznává zvuky zvířat, které na povrchu žili před Peřejemi.
Neuvěřitelné zprávy… koukám, že zapomínám psát čas a datum. Už mi všechno splývá v jeden den. Každopádně neuvěřitelné je, že zvuk ze sekundátoru je nějaký pták ! Je to tak. Živočich, myslím, že to bylo „Havran“, patrně s velkými křídli. Musel být přímo nademnou, když vydával ty zvuky. Pokud něco venku žije, musíme pryč. Nebo se alespoň přiravit. I když venku něco žije, my na to evidetně nejsme připraveni. A nejsem si jistý, že ten tvor bude takový, jako na obrázku. Nechám si to zatím pro sebe. Mimochodem nový update systému v sekundátoru mi dává přístup do firewallů jednoduchých polarizací. Už jsem zkusil překalibrovat heslo na toaletě… dlouho jsem se tak nepobavil. Rozhraní funguje dobře a u Kinga jsem si nechal změnit několik parametrů. Takže teď mám kromě zápěstího pateru ještě předloktní.
Pomocí něj jsem dělal celou noc rozbor zvuku a našel jsem dalších asi dvanáct stop. Jedna dokonce odpovídá nějakému druhu. Žil prý před miliony let, než na jejich druh spadl meteorit. Ale nic bližšího. Rád bych je viděl.
Náročný týden plný studia je konečně opět za mnou, což znamená jen jedno. Plno plánování, psaní a postování. Jako první, již zítra, vyjde třetí díl Droopera, přičemž plánuji zakončení první série povídky Vrahové budoucnosti desátým dílem. Buďto o víkendu, nebo během týdne.
Co je na stole dál. Rage, aneb rubrika Warezáček, která je mrtvá stejně jako celý blog se také znovu brzy oživý. Čekejte na menší shrnutí Rage i oznámení další hry ;) Dobrozdružství pokračuje na poli DC…
Následuje: Důležitá zpráva pro všechny návštěvníky blogu
Přemýšlel jsem pečlivě o váze Patriotu, jako pokusu o zřízení vlastního útočiště (přesunout nežádoucí bordel do šrotiště) a napdalo mne, zda tak nepřemýšlí víc lidí. Po úvaze jsem se rozhodl nabídnout každému z vás možnost psát spolu se mnou. Dělat to co já – čili psát o sobě, svoje zájmy nebo třeba také povídky.
Takže ahoj tady zítra/dnes a popřípadě i na Zingu :)
29.9. 2310 – 4:09
Posledních pár dní bylo peklem. Celtour se začíná rozpadat v základech a toxický látky už na pár místech zahltily ovzduší. Všichni víme, že tu dlouho nebudeme. Ale kam máme jít. Podle Kinga je venku pár živočišných forem. Něco zmutovalo a něco se vyskytlo v době Střetu. Viděl je svým kukátkem, který má v odkryté části bunkru. Prý by se tam dalo přežít. I otec měl před pár lety návrhy, jako statická helma nebo filtrová kapsa. Naše improvizovaná rada byla však vždy proti. Hlavně Bacman – samozvyný vůdce naší sedesáti člené komunity.
Kvůli neustálím nočním pracím na těsnění jsem ani neměl čas psát. Zrona teď všichni spí, ale já nemůžu usnout. Pořád jako bych slyšel unikat vzduch, plyn nebo nedejbože toxiny. Asi už mi hrabe, musím spát.
29.9. 2310 – 7:31
Všichni jsou vzhůru a já taky. Musím pořád myslet na ty zvuky v noci. Nejsou to jen úniky vzduchu. Slyším často i skřípění ocelových plátů Celtouru, jak se konstrukce svírá pod tlakem do sebe. Je to děsivé. Jako bych se dusil. Všude se bojím dýchat. Otec už není ve své posteli a matka se po něm schání, měl bych jí pomoct.
30.9. 2310 – 16:48
Otec už je den pryč, a nemůžeme ho najít. Asi u sebe nemá lokátor. Ale kam se tady může ztratit. Panuje tu neskutečně hustá nálada. Všude jen od výpadků proudu tma a každý teď mluví o podivných stínech.
K tomu všumu jsem si sehnal otcovu masku, na které pracoval, a všude ji nosím. Od té doby mě tak nebolí hlava a cítím se lépe. Matka i všichni ostatní ale ničemu nevěří. Becman mě několikrát nutil ji sundat. Věděl jsem, že mi pomohla, ale nikdo by mi nevěřil.
31.9. 2310 – 19:13
Dnes je smutečný den. Je to hodina, co zemřel Harvey, desetiměsíční chlapec paní Nurrtové. Všichni se cítíme čím dál hůř a Bacman rozhodl, že odsud musíme vypadnout.
Jestli už není pozdě.