Večer to začalo. Všichni kolabují. Celý koplex je jedna karanténa kašlajících a unavených lidí. Z nevysvětlitelných důvodů jsem asi jediný, kdo nepociťuje příznaky. Rozhodl jsem se proto pro průzkum komlexu a hlavně toxinu. Pokud je moje hypotéza správná, a maska skutečně dokáže filtrovat toxin, možná by šlo sestrojit větší zařízení jako filtr.

Bacman pořád omílá, že jsme měli vyrazit pryč dokud byl čas. Myslím, že by to stejně nikdo nepřežil. Tam venku není nic, co by nás uživilo. Kde bysme přežili.

Tak jsem zpět. Je to pár hodin, co se mi podařilo zkompletovat provizorní filtr vzduchu. Myslím, že je tu už líp. Chce to čas, pořád nevím, co nás čeká tam venku. Bacman se mnou před minutou mluvil. Dal mi update pro sekundátor jako díky, ikdyž to vyznělo spíš jako motivace. Musím přiznat, že už jsem si na něj navykl. Při práci mi dost pomáhal, hlavně v 3D mapování. Konec konců, je to inženýrský náčiní.
Pořád jsem nervózní. Při stavbě filtru jsem nahrál pár zvláštních zvuků na sekundátor. Myslím, že se venku něco děje. Program zatím rozeznává zvuky zvířat, které na povrchu žili před Peřejemi.

Neuvěřitelné zprávy… koukám, že zapomínám psát čas a datum. Už mi všechno splývá v jeden den. Každopádně neuvěřitelné je, že zvuk ze sekundátoru je nějaký pták ! Je to tak. Živočich, myslím, že to bylo „Havran“, patrně s velkými křídli.  Musel být přímo nademnou, když vydával ty zvuky. Pokud něco venku žije, musíme pryč. Nebo se alespoň přiravit. I když venku něco žije, my na to evidetně nejsme připraveni. A nejsem si jistý, že ten tvor bude takový, jako na obrázku. Nechám si to zatím pro sebe. Mimochodem nový update systému v sekundátoru mi dává přístup do firewallů jednoduchých polarizací. Už jsem zkusil překalibrovat heslo na toaletě… dlouho jsem se tak nepobavil. Rozhraní funguje dobře a u Kinga jsem si nechal změnit několik parametrů. Takže teď mám kromě zápěstího pateru ještě předloktní.
Pomocí něj jsem dělal celou noc rozbor zvuku a našel jsem dalších asi dvanáct stop. Jedna dokonce odpovídá nějakému druhu. Žil prý před miliony let, než na jejich druh spadl meteorit. Ale nic bližšího. Rád bych je viděl.

29.9. 2310 – 4:09
Posledních pár dní bylo peklem. Celtour se začíná rozpadat v základech a toxický látky už na pár místech zahltily ovzduší. Všichni víme, že tu dlouho nebudeme. Ale kam máme jít. Podle Kinga je venku pár živočišných forem. Něco zmutovalo a něco se vyskytlo v době Střetu. Viděl je svým kukátkem, který má v odkryté části bunkru. Prý by se tam dalo přežít. I otec měl před pár lety návrhy, jako statická helma nebo filtrová kapsa. Naše improvizovaná rada byla však vždy proti. Hlavně Bacman – samozvyný vůdce naší sedesáti člené komunity.
Kvůli neustálím nočním pracím na těsnění jsem ani neměl čas psát. Zrona teď všichni spí, ale já nemůžu usnout. Pořád jako bych slyšel unikat vzduch, plyn nebo nedejbože toxiny. Asi už mi hrabe, musím spát.
29.9. 2310 – 7:31
Všichni jsou vzhůru a já taky. Musím pořád myslet na ty zvuky v noci. Nejsou to jen úniky vzduchu. Slyším často i skřípění ocelových plátů Celtouru, jak se konstrukce svírá pod tlakem do sebe. Je to děsivé. Jako bych se dusil. Všude se bojím dýchat. Otec už není ve své posteli a matka se po něm schání, měl bych jí pomoct.

30.9. 2310 – 16:48
Otec už je den pryč, a nemůžeme ho najít. Asi u sebe nemá lokátor. Ale kam se tady může ztratit. Panuje tu neskutečně hustá nálada. Všude jen od výpadků proudu tma a každý teď mluví o podivných stínech.
K tomu všumu jsem si sehnal otcovu masku, na které pracoval, a všude ji nosím. Od té doby mě tak nebolí hlava a cítím se lépe. Matka i všichni ostatní ale ničemu nevěří. Becman mě několikrát nutil ji sundat. Věděl jsem, že mi pomohla, ale nikdo by mi nevěřil.

31.9. 2310 – 19:13
Dnes je smutečný den. Je to hodina, co zemřel Harvey, desetiměsíční chlapec paní Nurrtové. Všichni se cítíme čím dál hůř a Bacman rozhodl, že odsud musíme vypadnout.
Jestli už není pozdě.

12.9. 2310 – 17:40
Neuvěřitelné ! V Celtouru se dá dožít 19 let. A jak jinak, moje matka mi k mému dni věnovala svůj ošoupaný deník. Jsou tu vytržené listy, ale to přežiju. Táta jako obvykle pracuje ve skladišti, prý má pro mě nějaký pojekt. Ovšem, nic se nevyrovná popíjením s Larrym u baru. Matka mi tohle vysedávání vyčítala už od třinácti. Ale právě na týhle trojnožce se odehrávala půlka mých vzpomínek na Celtour.
Larryho pivo chutnalo vždycky po naftě. Chudák nemá kde to vařit, tak chodí k tepelnému kondenzátoru ve skladišti, který je plný naftovejch barelů. Ale pořád skvělý popití. Je po šestý, měl bych se podívat za otcem.

12.9. 2310 – 21:42
No kde začít. Právě se dívám na jeden z posleních funkčních sekundátorů vůbec.Ještě jsem si s nim pořádně nezatrénoval, ale  základní věci jako mapování fachá, což je úžasný. Původní systém hapruje, ale u Kinga by mohl být nějaký software. Beztak moje nejlepší narozeniny. Otec mi už od deseti nepatrně naznačoval, že své nejlepší už si nepamatuju. Před Peřejemi svět prej vypadal jinak. Zelenějš, čertvejš. Já na tyhle báchorky nevěřim. Svět tam venku, i když neobyvatelnej, nemohl bejt předtim tak dobrej, nebo o tolik lepší.

13.9. 2310 – 0:53
Nemůžu uvěřit, že ze mě King vytáh celý tři disky. Takovou cenu za tak podřadný systém. Holt originál k sekundátoru je vzácnost, a King mě o tom přesvědčil. Zatím jsem si nastavil kalenární datum, svou postavu a synchronizoval jsem systém s dneškem. Upřímě, procházet se po úzkých, nízkých uličkách mezi pokoji v Celtouru s tímhle na ruce je netradiční. Mladší obyvatelé okolo mě běhají s nadšením, včetně bratra Patricka. Dospělejší oblast, kde bydlím, už tak nadšená není. Přijde jim trapný procházet se tady s něčím, co není žhavej Kingovo trhák. Hold zdejší móda.
Když jsem procházel kolem Iloniny kanceláře, zase na mě dopadl opar z klimatizace a četné nadávky. Ilona je naše spojení s ostatními karanténami. Otec říkal, že byly doby, kdy se vysílačka spojila i s Jörwuthským komplexem v Německu. Teď ale evidentně znovu vyjednává zásoby. Neni to poprvý, kdy se k nám prostě nedostaly. Posledně, když se ještě dalo chodit po zemi, lovil otec a jeho kámoši otrávené krysy a zvířata pod vlivem radiace. Do nějaký nehody, o který se nemluví. Rád bych se tam jednou podíval, ale myslím, že některé sny si nechceme splnit.