12.9. 2310 – 17:40
Neuvěřitelné ! V Celtouru se dá dožít 19 let. A jak jinak, moje matka mi k mému dni věnovala svůj ošoupaný deník. Jsou tu vytržené listy, ale to přežiju. Táta jako obvykle pracuje ve skladišti, prý má pro mě nějaký pojekt. Ovšem, nic se nevyrovná popíjením s Larrym u baru. Matka mi tohle vysedávání vyčítala už od třinácti. Ale právě na týhle trojnožce se odehrávala půlka mých vzpomínek na Celtour.
Larryho pivo chutnalo vždycky po naftě. Chudák nemá kde to vařit, tak chodí k tepelnému kondenzátoru ve skladišti, který je plný naftovejch barelů. Ale pořád skvělý popití. Je po šestý, měl bych se podívat za otcem.

12.9. 2310 – 21:42
No kde začít. Právě se dívám na jeden z posleních funkčních sekundátorů vůbec.Ještě jsem si s nim pořádně nezatrénoval, ale  základní věci jako mapování fachá, což je úžasný. Původní systém hapruje, ale u Kinga by mohl být nějaký software. Beztak moje nejlepší narozeniny. Otec mi už od deseti nepatrně naznačoval, že své nejlepší už si nepamatuju. Před Peřejemi svět prej vypadal jinak. Zelenějš, čertvejš. Já na tyhle báchorky nevěřim. Svět tam venku, i když neobyvatelnej, nemohl bejt předtim tak dobrej, nebo o tolik lepší.

13.9. 2310 – 0:53
Nemůžu uvěřit, že ze mě King vytáh celý tři disky. Takovou cenu za tak podřadný systém. Holt originál k sekundátoru je vzácnost, a King mě o tom přesvědčil. Zatím jsem si nastavil kalenární datum, svou postavu a synchronizoval jsem systém s dneškem. Upřímě, procházet se po úzkých, nízkých uličkách mezi pokoji v Celtouru s tímhle na ruce je netradiční. Mladší obyvatelé okolo mě běhají s nadšením, včetně bratra Patricka. Dospělejší oblast, kde bydlím, už tak nadšená není. Přijde jim trapný procházet se tady s něčím, co není žhavej Kingovo trhák. Hold zdejší móda.
Když jsem procházel kolem Iloniny kanceláře, zase na mě dopadl opar z klimatizace a četné nadávky. Ilona je naše spojení s ostatními karanténami. Otec říkal, že byly doby, kdy se vysílačka spojila i s Jörwuthským komplexem v Německu. Teď ale evidentně znovu vyjednává zásoby. Neni to poprvý, kdy se k nám prostě nedostaly. Posledně, když se ještě dalo chodit po zemi, lovil otec a jeho kámoši otrávené krysy a zvířata pod vlivem radiace. Do nějaký nehody, o který se nemluví. Rád bych se tam jednou podíval, ale myslím, že některé sny si nechceme splnit.